Nová stavba budovy Filharmonie Brno - Janáčkova kulturního centra soudobě architektonicky je, že navazuje na klasickou architektonickou koncepci architekta Theofila Hansena, i že byla inspirována blokovou dispozicí s komponováním podélné osy nového koncertního sálu do středu cézury dvou významných domů, a to besedního domu a Pražákova paláce na parcelách brněnského ringu. Pro i soudobou návaznost je zde významná kompozice budov s Hansenovou ideou neorenesančního souměrného výrazu vycházejícího italských vlivů v 70 letech 19. století na střední Evropu, a to nyní přetavených do tzv. současně architektury nového koncertního domu.
Co to znamená současnost je jako Janáčkův výrok – „hledal jsem proutkem pramenitou vodu“. Tady jde o “pramenitou“ ideu toho, co nemusí být vypjatá atrakce pro co nejširší spektrum obecenstva, o to, co vždy dělalo dobře pro architekturu, jako je harmonicky vystavěný prostor pro klasickou hudbu (není tím myšleno jen klasicismus a romantickou, ale i 20. století), tedy takový, aby hudba byla co nejvíce krásnou. To generuje skoro filosofický přístup či východisko, co znamená pro takový sál idea souměrnosti a na ni ohled. Tak pro Janáčkovo kulturní centrum v Brně byla zvolena analogie situace s Musikvereinsaal ve Vídni jak pro urbanistické uspořádání, tak pro stavbu navazující na významnější kulturní budovy, byť v menším měřítku, ale s podobnou kulturní tradicí Ringu.
